Nuž Aurelie viděl jsi můj palác(J5f)
i sad můj viděls vysokou zeď kolem(J5f)
již ptáci jen a šumícího moře(J5f)
hlas přelétá tak zavřel přístup světu(J5f)
k svým posledním dnům Diocletian tvůj(J5f)
A ty mi neseš v amfoře své duše(J5f)
ne vojáku neklesej na kolena(J5f)
zde nestojí tvůj dávný imperator(J5f)
jen člověk jak ty poselství mi neseš(J5f)
z onoho světa Konstantinus vdává(J5f)
za Licinia sestru svou a zvou mě(J5f)
k té svatbě v Milán Pro mé seschlé hrdlo(J5f)
tam pevnou kličku mají připravenu(J5f)
vojáku chvíš se V kolika pak bitvách(J5f)
jsi ty mě viděl Ukaž věrné oči(J5f)
Což myslíš že se teskněj loučit budu(J5f)
s těmihle legiemi zelných hlávek(J5f)
než loučil jsem se osudy syt kdysi(J5f)
se svojím vojskem purpurem a vínkem(J5f)
s říšemi městy nádherou a slávou(J5f)
Stáls při tom v Nicomedii a viděls(J5f)
ty slzy Diocletiana když jsem(J5f)
naposled legie své oslovoval(J5f)
při Jovu vždyť já z vězení jsem prchal(J5f)
a valete svým spoluvězňům dával(J5f)
a když jsem viděl vůz svůj připravený(J5f)
jenž dovézt měl mě v Dalmatii moji(J5f)
tu chvějná duše má se omývala(J5f)
z lidského hnusu to vy zvete pláčem(J5f)
Z lidského hnusu pravím Aurelie(J5f)
to rub byl všeho tak já cítil život(J5f)
A nechrání li zdi Spalata mého(J5f)
mě před ním nyní nezbývá než zemřít(J5f)
Tvůj Konstantin a ten tvůj Licinius(J5f)
svět nezměnil se věř mi Aurelie(J5f)
Ten Licinius stával jako otrok(J5f)
u dveří mojich střemeny mi držel(J5f)
když vyjížděl jsem jaké má on oči(J5f)
já neviděl jich měl vždy hlavu k zemi(J5f)
A Konstantin byl tribunem v mém vojště(J5f)
jak učil se mým gestům panování(J5f)
Když Galerius caesar můj a zeť můj(J5f)
Peršany poražen byv na Eufratu(J5f)
před tvář mou přišel a já přede dvorem(J5f)
a vojskem vším jej pěšky běžet nechal(J5f)
v purpuru podle vozu míli celou(J5f)
jej obra jenž se pyšnil božským otcem(J5f)
máť Romula prý přišla v těhotenství(J5f)
nějakým bohem v podobenství hada(J5f)
on běžel vlasy rval si úpěl prosil(J5f)
bych dovolil mu novým bojem smýti(J5f)
porážky hanbu já zřel Konstantina(J5f)
jak třásl se a oči vypouleny(J5f)
mě zbožňoval a on ví že já viděl(J5f)
Když Alexandrie jsem dobyl strašným bojem(J6f)
a kázal vzpouru mečem pobíjeti(J5f)
až vystoupí krev koni po kolena(J5f)
zas viděl jsem jak žasl a on ví to(J5f)
A když jsem dal pak poklesnouti koni(J5f)
o prvý trup by nohy krví zbarvil(J5f)
a vraždy zastavil jsem žasl znovu(J5f)
tvůj imperator nyní Konstantinus(J5f)
a ví že usmál jsem se jeho mládí(J5f)
A Licinius dnes můj purpur nosí(J5f)
a Konstantin mým gestem světu vládne(J5f)
Snad stydno jim že paměť moje žije(J5f)
a mní že ret můj posměšně se stáhne(J5f)
když obrazy z ní dávné vystupují(J5f)
Či bojí se že moh by starý člověk(J5f)
purpurem přikrýt vetché tělo znovu(J5f)
a říci jim pryč ruce nepoctivé(J5f)
od díla mého Augustus se vrací(J5f)
Tak malicherný svět jest Aurelie(J5f)
a hnusný dotěrný vnik v hradby moje(J5f)
nuž půjdeme mu s cesty Aurelie(J5f)
Hleď čet jsem ondy poslali mi z Říma(J5f)
knih kupy rád se hroužím v jejich smysl(J5f)
neb poet bystrý označiti umí(J5f)
ty pocity jež nosíme v své hrudi(J5f)
a kterým tvaru dáti nedovedem(J5f)
Lucian Hellén psal to vtipná hlava(J5f)
a jazyk jenž i do Olympských bodá(J5f)
jak podsvětím jde Hermes s jakýms Řekem(J5f)
a ukazuje žlutavé mu kostry(J5f)
to Narciss byl to Nireus a jiní(J5f)
však Řeku chce se na Helenu patřit(J5f)
i zvedne Hermes bílou jednu lebku(J5f)
Zde Helena A pro tohle Řek trne(J5f)
to pyšné loďstvo o tisíci lodí(J5f)
a zahynutí lidí bezpočetných(J5f)
měst zničení a boj i mezi bohy(J5f)
Pro tuhle kost zde cítíš Aurelie(J5f)
Viz za sto roků lebka Konstantina(J5f)
a Diocletianova a třetí(J5f)
leb žebráka jenž od města vlek k městu(J5f)
své choré údy leží vedle sebe(J5f)
co bylo v nich A které cena vyšší(J5f)
A býval čas kdy Diocletian ten(J5f)
jsa nezmoženým velkým vládcem světa(J5f)
žebráku záviděl že jak pták volně(J5f)
a beze hnusu poletuje světem(J5f)
A býval čas že Konstantinu ve snách(J5f)
leb jevila se Diocletiana(J5f)
prostého salonského zahradníka(J5f)
leb třesoucím se stářím děsila ho(J5f)
Svět malicherným jest můj Aurelie(J5f)
a hloupým Znáš ty žití mého dráhu(J5f)
Senator římský starý Anulinus(J5f)
propustil otroky A dva z nich byli(J5f)
Dalmati rodem otec můj a matka(J5f)
Já viděl Řím a jeho imperium(J5f)
zvěst o bojích a dálných provinciích(J5f)
poplatných kmenech jímala mou duši(J5f)
Já vojákem rost Císaře jsem viděl(J5f)
mohutné slavné stoupati a klesat(J5f)
a každým pádem tím se třásla říše(J5f)
Už byla hračkou Peršanů a Gallů(J5f)
Aegyptů Daků legií a kohort(J5f)
A tenkrát bozi vsadili mi v duši(J5f)
hlas tajemný jenž stále rozkazoval(J5f)
Výš stoupej Syn dalmatských propuštěnců(J5f)
byl císařem A ty víš Aurelie(J5f)
jak zachytil jsem říši klesající(J5f)
a podepřel ji silou žití svého(J5f)
a nový základ dal jsem nové hlavy(J5f)
té stavbě hrdé bohy založené(J5f)
Však tenkrát cítil jsem už Aurelie(J5f)
co dnes vím Konec všeho žlutá lebka(J5f)
Já cítil to a lidé necítili(J5f)
Já viděl hlavy sehnuté až k zemi(J5f)
já viděl všude jenom jednu vůli(J5f)
tož svoji moje noha nešla zemí(J5f)
však stoupala po šíjích nahrbených(J5f)
já duše lámati moh jako třtiny(J5f)
a osudy všech držel v ruce svojí(J5f)
Ošklivost nad vším vešla v duši moji(J5f)
hnus prolnul krví mojí v arteriích(J5f)
Ach Aurelie když jsem v noční chvíli(J5f)
stoup na paláce svého bílou střechu(J5f)
a viděl hvězdy které stejně svítí(J5f)
nad vzdálenou mou tichou Diokleí(J5f)
já oči přivřel bych zřel její skály(J5f)
a mněl že slyším hukot svého moře(J5f)
Tu stanul přízrak jakýs před mým duchem(J5f)
Bůh křesťanů Ty víš jak děti domu(J5f)
já trpěl kolem jeho vyznavače(J5f)
a poct jim dopřál důstojenství vojska(J5f)
ač Galerius varoval mě vždycky(J5f)
víc citem hnán než úvahami ducha(J5f)
A divný bůh ten rostl v srdcích lidských(J5f)
a já se často tázal kněží jeho(J5f)
co přeje si i říkali mi kněží(J5f)
že říše jeho není z toho světa(J5f)
že vladařem chce býti duší pouze(J5f)
k nevíře bajky bajky Aurelie(J5f)
A tajemný hlas v nitru rozkazoval(J5f)
Zab toho boha zab jej Kterak zabit(J5f)
Jak potřít jej když sídlí v srdcích lidských(J5f)
A Galerius prosil Meče z pochvy(J5f)
bij křesťany Jich bůh je zhoubou říše(J5f)
Jak červ se provrtává pilířemi(J5f)
římského imperia Sije rozbroj(J5f)
v legiích tvojich řádech institucích(J5f)
Stoupenci jeho rvou se mezi sebou(J5f)
a sekty tvoří proklínají sebe(J5f)
ti kněži jejich zatracují sebe(J5f)
tvých bohů nectí ale též ne svého(J5f)
Hle pobouřili se mi v Melitene(J5f)
a v Syrii Tak Galerius bouřil(J5f)
a začal mečem honit boha z duší(J5f)
Já díval se Tu jednou otrok přines(J5f)
list zachycený Theonas kde biskup(J5f)
psal komorníku mému křesťanovi(J5f)
že nutno plnit dvůr můj věřícími(J5f)
kol osoby mé křesťanů spnout řetěz(J5f)
v hodnosti dosazovat pokřestěné(J5f)
pak odstraniti Diocletiana(J5f)
Tak chtěl bůh jejich Zapálili palác(J5f)
nad spící hlavou mou v Antiochii(J5f)
a tu jsem teprv poslech Galeria(J5f)
a válku začal s neviděným bohem(J5f)
A on mi dával po stu po tisíci(J5f)
v šanc těla věrných svojich vyznavačů(J5f)
já pod meč klad je na kříže je vbíjel(J5f)
a ohněm ničil bůh se nezastal jich(J5f)
a nezjevil se Jen jak matný přízrak(J5f)
plul přede mnou a nebyl k zapuzení(J5f)
To jediný byl nepřítel můj tenkrát(J5f)
jímž nedoved jsem nemoh pohrdati(J5f)
ba chvěl se před ním Diocletianus(J5f)
z dálných končin ze všech koutů skrytých(J5f)
on posílal mi svoje vyznavače(J5f)
já zabil je on v jiné duše vstoupal(J5f)
bůh ukrutný a nedostižitelný(J5f)
v posled ošklivost mě jala z něho(J5f)
tak jako z lidí Šel jsem do Salony(J5f)
Dnes Aurelie vím on čeho žádal(J5f)
Tys vylíčil mi bitvu s Maxentiem(J5f)
u Saxa rubra mostu milviského(J5f)
Kříž řekl jsi se zjevil Konstantinu(J5f)
na pláni nebes kolem něho nápis(J5f)
V znamení tomto zvítězíš tak aspoň(J5f)
vám císař přisah Snad to pravda Potom(J5f)
znak Ježíšův tkvěl na korouhvích kohort(J5f)
a v jeho jméně začalo se vraždit(J5f)
jak v jméně Marta za dob mojich kdysi(J5f)
A bůh ten sedě v srdcích svojich věrných(J5f)
v boj urputný krev jejich rozpaloval(J5f)
jak třicet tisíc mrtvol spočetli jste(J5f)
nu vidíš chtěl se také napit krve(J5f)
po níž tak dlouho musil marně žíznit(J5f)
a které záviděl dřív bohům našim(J5f)
Pak v plné slávě sed si na trůn jejich(J5f)
se svými knězi biskupy a jáhny(J5f)
a spokojen jest Konstantinus také(J5f)
A známka času víš že Galerius(J5f)
křesťanské kněze prosil umíraje(J5f)
by modlili se za něj k bohu tomu(J5f)
Tož vidíš že už mohu lebku svoji(J5f)
v klín země vložit odpůrce můj zmožen(J5f)
a zmožena jej vidím Konstantinem(J5f)
tím Konstantinem Kterak maličkým je(J5f)
bůh křesťanů a kterak malicherným(J5f)
byl Diocletian že tak s ním válčil(J5f)
Je hnusno z všeho Aurelie z všeho(J5f)
i z sebe sama Vale Aurelie(J5f)
Tys jediný jemuž se otevřela(J5f)
má duše nyní poprvé v mém žití(J5f)
neříkej o tom ostatně by nikdo(J5f)
ti ani možnost toho neuvěřil(J5f)
Teď v říši mrtvých zajdu Aurelie(J5f)
se svými bohy které ctil jsem v žití(J5f)
nebudou nyní ležet kosti moje(J5f)
tam podle koster Marta Jupitera(J5f)
Ty vrať se v Milán vyřiď díky moje(J5f)
oběma vládcům za pozvání k svatbě(J5f)
a rci že nesnese už staré tělo(J5f)
námahy cesty Vale Aurelie(J5f)
Až dívati se budeš z lodi svojí(J5f)
na Salonu mou v slunci rozloženou(J5f)
pak můžeš tiše říci mému moři(J5f)
Diocletian byl(J3m)
Vysvětlivky
takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem
S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice
J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno
Statistiky
| Počet slok: |
16 |
| Celkem veršů: |
242 |
| Jamb: |
242
(100 %)
|