MODERNÍ

MODERNÍ (Improvisace)
Bezkrevná chorá společnost nás v mukách porodila; vztek choval nás, kojila zlost a v žluči je naše síla. Svou roditelku vlečeme, kol rukou její kštici a rozhořčeni bijeme jí v nalíčenou líci. A pochybnostmi zmítáni, kam vstavit nemáme nohu, však ženeme jak Titani na Olymp starých bohů. Za sebou mosty spáleny, otcovská v troskách chata, do očí dým štípe, plameny – a noha dále chvátá. Třpytivých veršů sladkota je hozena kams v hloubi, chcem slyšet hymnu života, kde oheň s krví se snoubí. Po salvách potlesku, vavřínech netouží naše nitro – svým hodným dětem je, světe, nech – my jitro čekáme, jitro! 107 A klesnem-li, než rozletí se obzorem světlé ty střely – náš let bude hlásat paměti, že chtěli jsme k němu a spěli. 108