PÍSEŇ RODINÁ
„I otcevrahům měla by být milost dána –
tak málo nás!“ – –
to Maďar kýs řek, pak se také ovšem zbláznil,
nu, žádný div!
Jak blaze nám! My můžem se své české lípy
dle nálady
odetnout sněti, dolní okoralé sněti,
jež netouží
urvati purpur červánkům a stříbro bílým mráčkům,
ach, prapor náš!
Ty sněti proklaté se v šíř jen rozlezají –
sem sekery!
Ne, nic nám neschází a vším my oplýváme –
Než, schází přec:
rým písničce mé, rým; však ať v ní za to zvoní
má rolnička!
Ty rolničko má, poctivá ty družko moje,
jen cinkej dál!
Náš svět je na ruby: jen blázni pravdu mluví –
tož cinkej dál!
A v našich rybnících půl milionu kaprů
se dohodlo,
že nutno vyvražditi všecky bujné štiky.
A stalo se.
Svět na rubyruby, a proto moudří ztrácí hlavu.
A kdo chce spát,
nechť noční čepici až přes uši si stáhne –
a dobrou noc!
128
A rozumným-li zrakem blázna rozhlednem se,
duch zaplesá,
neb průmysl a obchod zkvetly v našich vlastech
za našich let;
hle, steré továrny na vlasteneckou šťávu!
A tovar náš
jde světem vítězně a bez vší konkurence
a živí nám
půl milionu ctihodných a dobrých kaprů –
buď sláva mu!
Lze v lahvích bráti jej, či en gros, v celých sudech,
však radno jest
prozkoumat předem rudobílou etiketu,
neb taškáři
jsou u nás obmyslní jako všude v světě,
a svět je zlý!
Čest národa! Té máme tolik, bratři drazí,
– dík praotcům –
že možno žít z ní jako zveselený dědic
z svých odkazů.
To byly orgie! To šampaňského zátky
v dál hřímaly!
Šosáci zřeli na nás studenou svou hrůzou,
eh, sper je kat!
I na dluh žíti možno, vesele žít, ryčně,
čert rozum vem!
I bilance vem! Nač se do tobolky dívat!
Nuž, vzhůru číš!
l bylo nějak – také ještě nějak bude –
těm praotcům
nějaký dloužek také nějak zaplatíme:
náš dobrý Hus
129
svůj pomník dostane, vzdor všemu, hrom a peklo!
Co chtějí víc?
U čerta, nač ten stálý skřehot sov a sýčků,
co má to být?
Vždyť přece není půlnoc, vždyť jest jasné ráno,
jdem k poledni! – –
Nad hlavou ubohého blázna slituj se,
ó pane Ježíši Kriste,
a chceš-li soudit, suď soudem nejpřísnějším
jen srdce jeho čisté!
Ne, nic nám neschází... jen úroda nám schází...
jen úroda...
Půl milionu dobrých šibeniček
u našich vísek, měst,
půl milionu dobrých pevných kliček –
a do nich
půl milionu vlasteneckých hrdel,
těch řvoucích vlasteneckých hrdel.
A když by prací naší vypěstěných
půl milionu takých plodů klátilo se vlastí,
z té úrody
bylo by dobře nám a dobře všem těm příštím
až na věky!
130