MODLITBA OVIDIOVA.
Cyrillu Duškovi.
Helie, otče,
chválím tě, vševidoucí, zářící, zlatý!
V žilách mých bije
krev tvoje nesmrtelná, děckem jsem světla!
Co myslím, cítím,
vyvěrá veršem z duše chvící se slastí!
Verš ten žít bude
nezničen času vlnou, nezhlodán stářím!
Helie, otče,
i za tvé proudy zářné, v kterých se koupám,
i za tok révy,
jež pod tvým usmívavým pohledem zraje,
i za to zdráv buď,
že nemá nad mnou moci mrzuté stáří,
26
že srdce moje
vzplát umí pronikavým pohledem ženským,
Helie otče,
a já mám všechny rád i plavé i tmavé,
rád v oči patřím
i v ty, kde noc spíspí, i v ty s odleskem nebes.
Helie, otče,
rty moje spravedlivy jsou jak tvé světlo,
jež líbá stejně
květy všech barev, vůní, zahrad i lučin –
Helie, otče,
život je nesmrtelných velikým darem,
básníkův život
snem bohů o štěstí je, Helie, otče!
27