Jsme povoláni do legie Krista.
Náš imperator Beránek je tichý,
a bojujeme za království jeho.
Kříž praporcem nám; věříme, že přáno
nám bude postavit jej jako trofej
nad dobytými dušemi a srdci.
Jsme povoláni do legie Krista.
A tobě přísáh boj náš imperator,
nevěstko světa, jež se Římem zoveš,
jež přepita jsi krví mučenníků
a ohlušena chropotem jich smrtným,
ty dcero Beliala, matko zkázy,
nádobo jedu, marnosti a zlosti!
Vojáci Krista dáváme se v pochod,
náš imperator vjede v plné slávě
do tvojich bran a na tvou šíji vstoupne
v prach poníženou, neb dny tvoje sečet
a odkázal tvé hrdlo mečům našim.
Vojáci Krista dáváme se v pochod.
A meč ten vnikne v prsa bezestoudná,
a kopím proženeme vnitřnosti tvé
a šípy protknem ničemné tvé srdce.
Za vlasy povlečeme tebe prachem
v ssutinách všeho, co jsi vyzískala
smilnictvím svojím, bohy tvoje dáme
plamenům v pospas, chrámy model budou
konírnou ořů našich, a tvé domy,
pelechy hříchů, rozmeteny budou,
že na kameni kámen nezůstane.
Prach země budeš polykat, jež pyšně
jsi vládla světu, děvko nestydatá,
než tělo tvoje bude dáno červům
a hmyzu nečistému k tučným hodům.
A imperator, Beránek náš, vjede
do ssutin bláznivé tvé zhýřilosti
a kříž svůj vetkne na zničení tvoje.
A s tebou zajdou všechna díla tvoje,
tvá bídná sláva, pyšné povznesení,
a velké ticho po tom všem jen zbude.
A hroby ožijí, jež připravila
jsi svatým svědkům, božím mučenníkům,
a kosti jejich vstanou v slávě svojí,
a po tvém hrobě, děvko, kráčet budou!
Beránku boží, imperatore náš,
buď zdráv! My v život věčný doufajíce
zdravíme tebe! Meče naostřeny,
krev rozpálena prudkou nenávistí –
tak připraveni jsme k tvé pomsty dílu!