Hle tolik světla a přec nelze vidět(J5f)
jaká to duše Stín jde dějinami(J5f)
a člověka jenž vrhal jej zřít nelze(J5f)
Vlád světem jsa jak žebrák opuštěný(J5f)
Byl sycen lichocením které prohled(J5f)
Opovrh lidstvem povrhaje sebou(J5f)
Svou duši zničil když jí osekali(J5f)
radosti žití lidské kreatury(J5f)
a proto zničil ji že živ chtěl zůstat(J5f)
a proto zůstat by se usmívat moh(J5f)
nad podlým živořením duší jiných(J5f)
A shas jak hasne osamělé světlo(J5f)
jež v noci hořelo však nesvítilo(J5f)
Tu psi již lízali sled nohy jeho(J5f)
na jeho památku se s pěnou vrhli(J5f)
psím způsobem ji rvouce v hlučném křiku(J5f)
Plebejské mozky rozžehly své lampy(J5f)
by změřiti a zvážiti jej mohly(J5f)
na vahách počtářů a chytrých kupců(J5f)
A Tacitus pak chtěje zachytiti(J5f)
podobu jeho duše zavražděné(J5f)
tak dal se lapit kouzlem malování(J5f)
že jenom obraz místo duše žije(J5f)
Je světlo kolem On je stále v temnu(J5f)
záhada dohad Stín jde dějinami(J5f)
však člověka jenž vrhal jej zřít nelze(J5f)