KAIN.

Josef Svatopluk Machar

KAIN.
Vstal ze sna, jako vstává vždycky, když zaslech táhlé dunění – a stál tu vzdorný, gigantický, na čele strašné znamení. A zíral v dál, kde miliony se ničí v tuhém zápase, kde zem krev pije, kde zní stony, hřmí skály, z lesů blýská se. Zří kněze tomu žehnající, kříž vidí nad vším v rozpětí – zdvih k nebi pohled zhrdající: Co platno tvoje prokletí? Můj čin byl setbou! Soudče starý, jsi bezmocen, jaks vždycky byl! Já žiji věčný, věčně jarý – a k spánku zas se položil. [9]