EXORIARE...

Josef Svatopluk Machar

EXORIARE... 1915.
A bude-li zas jednou po naději, a zřítí-li se v nic ten sen náš skvělý, – ach, dějiny jdou často pomaleji, než doufali jsme, věřili a chtěli – my vezmem sebou do věčného míru tu hořkost z žití v duši rozervané – leč necháme zde naději a víru, že nový mstitel z našich kostí vstane. 86