BŘEZEN.

Josef Svatopluk Machar

BŘEZEN.
Vstal vítr kdesi v zamodralých lesích a do běhu se pustil ryčného vše žena před sebou: od mračen na nebesích až k listům, zbylým z roku loňského. Radostí bouřnou duje vítězivě, má teplý hlas a svěžest horských čel, po lukách letí, po silnici, nivě a opírá se do okenních skel. Vstát budí stromy, pučet do pupenců i nové lístky vydat metlici, čas lásky tady! – hučí do milenců a skřivan přijde! – volá ornici. A vrabce šašky, kteří s křikem pílí o závod s vranami kams k výšinám, jak míče chytí, převrací je chvíli a potom hází jimi sem a tam. 17