DESDEMONA.

Josef Svatopluk Machar

DESDEMONA.
Mám zaškrtit tě? Mám tě nechat žít? Ty duše mojí Desdemono bledá... Já vím, že měl bych hrobový pak klid – však když ta ruka tvá se ke mně zvedá! Na lůžku sedíš, rozpuštěn už vlas, večerní píseň tvá už dozpívána, tvé oči hledí na mě z dlouhých řas a tak jsi milá, tichá, odevzdána. Mám zaškrtit tě? Mám tě nechat žít? Ach, kdyby vůbec něco možno bylo! Vím, že žít nesmíš – ale mřít? Ty mřít? A jak by mně se potom vůbec žilo?... 89