CO BYLO A CO JE –
Máte to také tak v duši?
Sedí v ní letitý kmet
a dovádí bujný v ní chlapec
stár sotva sedmnáct let.
Hoch rtuť je, vymýšlí šprýmy,
vše se mu směšným zdá být –
však přímý je, zalhati nezná
a poctivý v srdci má cit.
Stařec je skeptická ocel,
ach mnoho a mnoho už žil
a chlapci před oči staví
poznatky těžkých těch chvil.
Ale hoch pohodí hlavou
– a tvrdou hlavu tu má! –
a myslí si: což starý děda!
Což pak on ten svět náš zná!?
143
A potom – přichází domů,
svěšena hlava a tich –
a kmet mu vyčítá ostře:
Tak vidíš – zas nedbals slov mých!
Den jim tak ubíhá za dnem,
jak vlny břehům jdou vstříc.
A třesknou v něj zčeřeným hřebenem
a tiše se rozplynou v nic.
144