MÍSTO PŘEDMLUVY.

Josef Svatopluk Machar

MÍSTO PŘEDMLUVY.
– netečný kámen jednu vpije, je douškem motýlovi druhá, prach sedmikrásce třetí smyje a čtvrtá padne do silnice a je z ní bláto. Krasavice slaměný klobouk strhne s hlavy a dá si zrosit vrkoč tmavý, co šosák zamrače se z tuha jen deštník rozpne. Ony letí na cíl své dráhy nehledíce – a všecky jsou vlastně příležitostnými verši, poznámkami hozenými na okraj dní a toho, co dny přinesly. Po vyjití knihy „Vteřiny“ začal jsem takové verše schovávat skromně v koutech knih svých feuilletonů ale brzy jsem viděl, že opravdu byly schovány tak, že si jich nikdo nepovším... Je pravda, takové krůpěje letí a nehledí, kam dopadnou, ale někam dopadnout přec jen musí – a jsou-li verši příležitostnými, někam dopadnout i chtějí – –
[9]