DRAMA SEHRANÉ POHLEDY.

Josef Svatopluk Machar

DRAMA SEHRANÉ POHLEDY.
Tramway duní... Na plošině zadní vedle mne se klátí mladý zedník, knírek rezavý má, tmavé oči, pohled zlý a upřený kams v prázdno. Z nitra vozu dívají se na něj upřeně dvě umučené oči, dívka, podavačka cihel asi, košík drží. – Na stanici jedné vystupuje, košíkem si chráníc požehnaný život před nárazem a tím zmučeným svým dívčím zrakem lítostivě zří v líc zedníkovi. Nepohnul se. Jakby neviděl jí. – Sestoupila – stojí – čeká – čeká. – Tramway letí – za nějakou chvíli ohledl se líně zedník po ní – Stojí ještě – – podvečerní mlha oblevá ji. – Obrátí se prudce, odplivl si a zas v prázdno zírá jaksi násilno a ledabyle tím svým zle schmuřeným černým zrakem. 13