V TAKOVÉ NOCI BEZ SPANÍ.
V takové noci bez spaní,
v takové bezedné hluši,
co se tak provalí zpomínek
a projde obrazů duší!
Psí jednu hlavu jsem viděl dnes,
dvé očí s přítulným leskem,
a ty se na mne dívaly
s člověčím takořka steskem.
Můj Rychlík, kamarád dětských let,
můj strážce, můj soudruh v hraní,
mudrc, nes klidně mé rozmary
jak rány mých malých dlaní.
Můj Rychlík!... V posled se rozstonal,
zalezal, bylo mu smutno.
A někdo potom rozhodl:
Psa bude zastřelit nutno.
A já v té dětské své krutosti
těšil se divadlu tomu,
stál jsem tam, ani jsem nedýchal,
tam za zdí našeho domu.
Kdosi mu střelil tam do lebky,
Rychlík pad, jak by si lehal,
krk natáh, trochu se převalil
a zadní nožičkou šlehal.
Mě hledal očima – já tam stál,
věc byla pěkná a nová.
98
V smrtelné křeči se točila
po mně jen ta hlava psova...
Dnes v noci, v té noci bez spaní,
v té černé, bezedné hluši,
cítil jsem pohled těch očí psích
dlouho a bolestně v duši...
Den se mi plíží tak mrzutě,
tak nějak hořké je žití.
Protiven svět je mi, já sám sobě,
i slunce, jež vesele svítí...
99