PRO UMĚLCE.

Josef Svatopluk Machar

PRO UMĚLCE.
Paňáca chodí po provaze a divákům se tají dech – Taková výška! – srdce chví se a výkřik sedí na ústech. Paňáca chodí, hopkuje si, dal tyči klesnout z ruky své – se smrtí přímo koketuje a zrovna k tanci si ji zve. Shoup dolů se – však špičkou nohy se na provaze zavěsí – zas vyšvih se – a tropí šašky si mezi zemí, nebesy. – Co pravda, chvíli se to snese, mám rád ty věci – soused dí – však čeho příliš, toho příliš, vždyť člověka to unudí. – Už místy zívnou, místy pustí se do hovoru diváci, co paňáca se stále ještě nemoudře vzduchem trmácí. Už lhostejnost se mění v odpor – ach, paňáco, tys propás čas – teď zbývá už jen sletět dolů, teď zbývá už jen zlomit vaz! 112

Kniha Krůpěje (in Macharovy spisy, svazek 23) (1927)
Autor Josef Svatopluk Machar