JALOVÉ ZVLNĚNÍ.

JALOVÉ ZVLNĚNÍ. (O několik neděl později.)
Jsme to přec ješitní dobráci! Jednou za uherský měsíc vzplane nám zrak a krev burácí samotny skoro nás děsíc – Marseillais hlavou nám zahrává a příchuť revoluce, zchromeným křidélkem zamává dušička naše si prudce – a už se v zrcadle díváme i do všech výkladních skříní, hlavami bodře si kýváme: – No, jsme to chlapíci nyní! Sluší nám báječně tenhle vzlet, ten náš duch pěkně už letí! Roky si máme co vyprávět, my sami i naše děti – Chlapíci, chlapíci! – Stojíme, chytil nás obraz ten vlastní, znovu se sobě zas divíme, znovu jsme nad sebou šťastni... Ztraceni v chlubném tom pohledu dlíme tu s nehybnou hlavou – – Čas letí. Jiní jdou ku předu s kuráží a silou dravou... 117