SAMOTA.

Josef Svatopluk Machar

SAMOTA.
Zde pěšina je mezi klesty a rozhled v dálku – – – Ne, zde ne – V hloub lesa jdi, kde není cesty, kde dříme šero zelené, kde leží horko červencové a těžká vůně borovicborovic, ji hledej: oči pohádkové, vlas jako noc a bledá líc. Už došels? Pěšin, cest tu není. Pně zarudlé ční do modra. Jen much tu šumí zabzučení a černý motýl letmo hrá. Strom praskne chvilkou. Chvilkou nese se z korun stromů žluvin vzkřik. Blesk slunce v síti zachytne se, již spředl pavouk-loupežník. Zde stávává. Zří v neurčito, květ divizny má v prstech svých – a pohledneš-li v oči tyto, zří na tě teskný smutek z nich... 131

Kniha Krůpěje (in Macharovy spisy, svazek 23) (1927)
Autor Josef Svatopluk Machar