Stál nad zemí Byl stříbrný a mocný(J5f)
že zanícenci za plachtu jej měli(J5f)
na lodi Věčnosti Stál hrdě vzdmutý(J5f)
a s potěšením slyšel z dola chválu(J5f)
již vzdávali mu jdouce cestou svojí(J5f)
vznětliví mládci estetické ženy(J5f)
i hodnostáři s tituly a řády(J5f)
Stál dlouho Den byl horký země žhavá(J5f)
on stín jí nedal ani kapku vláhy(J5f)
neb on byl pouze krásou K podvečeru(J5f)
probilo slunce posledním jej světlem(J5f)
že zaplál rudě Znovu žasli všichni(J5f)
pensisti žití kteří viděli to(J5f)
rozšafně jdouce podvečerním krajem(J5f)
A přišla noc V ní rozplynul se oblak(J5f)
A ráno bylo zářící a modré(J5f)
ach paměť mělká zanícenců krásy(J5f)
ach paměť nevděčná jež zapomíná(J5f)
včerejších divů dívali se k nebi(J5f)
a pátrali po dálném horizontu(J5f)
zda vstává někde deštěslibná hradba(J5f)
Hle pane rado onen oblak včera(J5f)
tak dlouho visel ale nespad nespad(J5f)
Mám nejraději pane kontrolore(J5f)
když obzor zatažen je jako pytel(J5f)
neb pak je vždycky na dešť jistá čáka(J5f)
A estetické ženy řekly že to modro(J6f)
je vlastně celkem převelebně krásné(J5f)
vznětliví mládci zřeli dívkám v oči(J5f)
a našli že jsou modré jak to nebe(J5f)
a všickni vzdychali ne po oblaku(J5f)
leč po ohyzdném deštěplném mraku(J5f)