ZDE KVETOU RŮŽE...

Josef Svatopluk Machar

ZDE KVETOU RŮŽE...
Máť s otcem do rakve ji dali a spustili v hrob za živa: Jen zapírej se – povídali – neb jinde štěstí – nebývá. Muž přišel kýs – kněz svazek světí i měla nyní manžela. Pak nějak přišla k řadě dětí a stále v hrobě ležela. Jí k hlavám dána socha bílá, jež usmívá se zlehynka. Muž říkal: Hle, má paní milá! a děti: Šťastná matinka! Tak mnoho dní se odplavilo. Tu jednou v rakvi prozřela: že nežila, jí líto bylo – a do opravdy umřela. Byl pohřeb slavný. Kněží pěli a hudci hráli truchlou hru; muž nosil věrně po rok celý pás černý na svém cylindru. Nad hlavu sochu tu jí dali, jež usmívá se lehynce. Květ na hrob. Pak si říkávali: Už kvetou růže matince. 160

Kniha Krůpěje (in Macharovy spisy, svazek 23) (1927)
Autor Josef Svatopluk Machar