SVATÁ ALLIANCE
Ponuré domy venkovského města,
od otců poděděny dostanou se
zas dětem jednou. Pokoje jsou temné
a nevětrané, voní levandulí
a rozšafností. Tapetové stěny
jsou tmavých barev, na nich visí řady
obrazů zaprášených: slavné bitvy
u Lipska. Waterloo a podobizny
monarchů vznešených a rodin jejich.
A lidé žijí v nich, jsou zbožní, krotcí,
svým zeměpánům v úctě odevzdaní,
daň správně platí, jejich dlouhý kabát
je vždycky čist i vyholeny líce.
Jdou k službám božím, mají milou touhu
stát v okázalé úctě u svých bližních
a umístit své syny v službách státu,
což značí nejen jisté živobytí,
však také vážnost u pořádných lidí.
Manželka jejich je jim moudrou radou
pro každou záležitost toho žití,
kuchyňskou vládu svou má bez pohany,
cnost mamselek svých hlídá ostražitě
při bálech, výletech i promenádách,
a provdá je, když lásky čas jim přijde,
dle úrad nejlepších a vždycky dobře.
Kruh přátelský má muž a paní kroužek.
K hodině páté při šálečku kávy
a dobré bábovce si sdílí dámy
historky městské, kde kdo za kým chodí,
jak co se nosí, kterak spokojeni
jsou muži s jídly, kterak kvetou děti –
co muži večer vejdou v restauraci,
21
kde duše jejich rozvírají křídla
a v let se dají do širého světa:
co Rus teď dělá, jaké plány kuje,
co Prajz, s kým asi obmýšlí co začít,
co Francouz, jak se chová po výplatách,
jež dostal tenkrát od císaře pána.
I vzpomíná se, jak ten Napolion
jim duše děsil, Metternicha pomní,
a klípky mezi novinky se pletou,
leč obezřele, aby nestaly se
snad zřejmou známkou rebelského ducha.
Kouř při tom stoupá ze ctihodných dýmek
a topas piva mnohou chválu klidí,
a plyne čas – o desáté se zívne
a jde se domů... Svaté ticho v městě...
Na nebi hvězdy bdí a policajti
na tmavé zemi. Čas je ohlašován
pískáním mírným ponocného s věže...
A staré domy ponořené ve tmu
dýchají poklidem a němým blahem....
22