V měsíční světlo bílé(J3f)
to za půlnoční chvíle(J3f)
nad kraj se zvedne hrad(J3m)
a s cimbuří se sklání(J3f)
ta nejkrásnější z paní(J3f)
a její žalování(J3f)
do tichých padá lad(J3m)
Jdu z básně od Uhlanda(J3f)
mě nazývali Wanda(J3f)
můj otec králem byl(J3m)
S té zdi já dívala se(J3f)
jak pastýř ovce pase(J3f)
hoch v mladé luzné kráse(J3f)
a byl mi nad vše mil(J3m)
A vzdechy plné bolu(J3f)
on nahoru já dolů(J3f)
my vysílali v dál(J3m)
pak nad spoustou těch vzdechů(J3f)
vzdýchali všichni v spěchu(J3f)
když četli pro potěchu(J3f)
co Uhland o nás psal(J3m)
A královská já panna(J3f)
už jednou rozvzdýchána(J3f)
dál vzdychám se zdí těch(J3m)
V tom vzkříkne kohout kdesi(J3f)
hrad s princeznou pad v lesy(J3f)
ta ještě zavzdychne si(J3f)
a krajem chví ten vzdech(J3m)