CHARLES X.
(1830)
Potomek světce! Vladař pomazaný!
Král, který Christianissimus slove!
Sta roků byli jeho předchůdcové
jak ve svém domě ve Francii pány!
A nyní prchá jako jelen štvaný
tou canaillí zde, jež se „lidem“ zove,
ze země rodné. Znaky liliové
jsou ztrhány a hrubě poplivány.
Kde Bůh je? Jeho blesky? Spravedlnost?
Či věští tyhle věci konec světa?
Je možno – neb toť hříchů všech je plnost.
Jde. Teď ať pařížská ta luza kletá
to zkusí, kterak bude žíti dále
bez Něho, Bohem daného jí krále!
29