LERMONTOV

Josef Svatopluk Machar

Ne, neříkejte, že tu předčasně se skončilo nadějné žití – my tušíme jen mdle a nejasně, leč Osud ví, kam a jak jíti. Číš sobě určenou on rychle pil, dnem vzhůru ji obrátil s klidem – pít do šedin by jiný vystačil, jenž čítá se k rozvážným lidem. Rmut živobytí, duše bídu, žal i dubnové rozmary všeho i sudby záhadu, muk, vášní pal i prokletí století svého – on procítil a svému okolí je řek svým ocelovým slovem – pak ležerně dal hruď v cíl pistoli a padl. Rus nad jeho rovem si zakvílela. – K čemu? – řek by sám – já Kismet svůj uhádnout doved, já cítil vždy, že brzy dokonám, co určil mi, já všecko proved.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby