„Solidní pravda trvá dvacet let,
pak začne hnít a stane otravou se –“
i tahle pravda – hleďme trochu zpět –
let dvacet žila. Abstrakta ta rvou se
a zabíjejí. Před lety jak dnes.
Mannequini jimi žonglerují chvíli,
a svět, jenž chce míti svoje circenses,
jim potlesk vzdává. Svět je pošetilý.
Vtrh industrialismus v umění,
tož básník konstruuje lidské stroje,
problémů zápas, tuhé válčení.
Což obecenstvu velmi příjemno je.
Tu zatváří se vážně, ctí se hned,
neb cítí, že i mudrcem se stává –
tu ilusi pak mělo dvacet let –
jak dlouho trvá básníkova sláva?