Sonet ironický.

Josef Svatopluk Machar

„To čisté svaté velké umění, jež sluncem je nám v žití zášeří –“ To lesklých slov je pěkné skupení – však v svatost tu se nic už nevěří! To poetové ještě někteří tak někdy plaše mluví ze snění – řeč jejich se však přísně neměří, jest to jen jakés choré blouznění. Umění! K smíchu! Hlavní věcí jest, co, kdy a kolik procent může nést, krom sportů ovšem, pro něž lidstvo plane. A umění – to vyznat neškodí – se dneska ani za sport nehodí, je v něm už vše tak fádní, otřepané.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

144. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Allegorije (Jan Neruda)
  2. Sv. Čechovi. (Viktor Dyk)
  3. DIALOG II. (Karel Hugo Hilar)
  4. VĚČNÉ A VELKÉ... (Jan Červenka)
  5. Meditace o drožkáři. (Bohdan Kaminský)
  6. Novému umělci (Antonín Sova)
  7. Františku Kolárovi. (Jaroslav Vrchlický)
  8. HENDECASYLABI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Básníkům. (Josef Václav Sládek)
  10. Ten konec! (Jaroslav Vrchlický)