Allegorije

Jan Neruda

Když tvořil bůh a stvořil umění, tu přišla Hudba hořkou se zlobou, a počla s vášní mluvit, s žalobou: „O bože, utiš moje kvílení! Proč jsi v můj kalich všechnu hořkost slil! tak mnoho hořkosti! tak malá nádobka! Toť jinak Básnictví jsi obmyslil – jsem vedlé něho sprostá chudobka! Básnictví vložil’s lidstvu do kolébky, Básnictví vzrůstá s každým člověkem a jako podlé skal mech měkký, hebký, tak vzrůst svůj řídí podlé lidské lebky, vždy okamžiku jesti přiměřené a vždy se v lásce znovu utuží. Mně splácí lidstvo jenom nevděkem a staví Básnictví mne v podruží. Když posílám své děti opeřené, jen někdy člověk zlý a nadutý je přijímá, však jindy mrzutý je odmršťuje a v svém zlolání zas od sebe v svět šírý zahání. Nežádám více lásky pro sebe, však pomstu, pomstu žádám od tebe!“ – „„Nuž budiž!““ odvětil se smíchem bůh. „Jdi spokojena, navštiv lidi zase, nechť v příhodném neb nepříhodném čase – vždy otevřen ti má být lidí sluch! Hned k pláči, k smíchu hned je donutíš, hned rozraduješ, hned zas rozsmutíš, a můžeš pomstu svou v tom vyhledávat, že, když tvá bujnosť nejvíc toho ztropí, předc hříčka člověk nikdy nepochopí, co může jím tak podivně zahrávat!““ – A od těch dob je Hudba povždy lživá a tím se posměchem teď lidem mstívá: při těchže zvucích, při nichž Evropan roztoužením a bolem hořce pláče, že radostí až dětinskou zas skáče Falklandských smutných ledů truchlý pán!...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

372. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moravské koňstvo. (Josef František Karas)
  2. NÁPIS NA STROM BLESKEM ZACHVÁCENÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DIALOG II. (Karel Hugo Hilar)
  4. KDYSI VEČER (Karel Toman)
  5. (A. W.) (Jaroslav Martinec)
  6. TRAGICKÝ ROZPOR. (Zikmund Winter)
  7. Blasphemie (František Gellner)
  8. Co krásy v horách. (Vojtěch Pakosta)
  9. Sonet ironický. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Má melodie. (Augustin Eugen Mužík)