Sonet k sociální otázce.

Josef Svatopluk Machar

Sonet k sociální otázce.
Je půlnoc. Po vší denní námaze zřít milo v tmu, z níž vlažný van se leje. Jak vyleštěný srpek z mosaze se měsíc z modravého temna skvěje. Z dálky zní hlasy. A ráz po ráze kdos holí v dlažbu pere, kašle, kleje; pár mužů, jimž krok činí nesnáze, jak silhouet sbor ulicí mou spěje. Teď zalétají ke mně trosky vět: „ – a chudák dře se, a pán bohatí, a žádný protest tady neplatí – – i pán bůh se v těch chudých trochu splet’: dal jim dvě oči – je to spořivost? – Moh’ dát jen jedno – chudák měl by dost!“ 46