SONET K SOCIÁLNÍ OTÁZCE

Josef Svatopluk Machar

SONET K SOCIÁLNÍ OTÁZCE
Je půlnoc. Po vší dení námaze zřít milo v tmu, z níž vlažný van se leje. Jak vyleštěný srpek z mosaze se měsíc z modravého temna skvěje. Z dálky zní hlasy. A ráz po ráze kdos holí v dlažbu pere, kašle, kleje; pár mužů, jimž krok činí nesnáze, jak siluet sbor ulicí mou spěje. Teď zaletají ke mně trosky vět: „– a chudák dře se, a pán bohatí, a žádný protest tady neplatí – – i pán bůh se v těch chudých trochu splet, dal jim dvě oči – hromy do toho! – Vždyť chudák měl by dost už jednoho!“ 50