NAD TURGÉNĚVEM.

Josef Svatopluk Machar

NAD TURGÉNĚVEM.
A zase jednou čtu si Turgéněva, jenž rozsmutní, leč nikdy nepohněvá, a co se odehrává v Rusku kdesi, se zvolna mění v kraj náš, vsi a lesy, a ženy jeho, čisté milující, tvé oči náhle mají, jas tvých lící, tvou postavu a chůzi... Věční bozi, ach, dokud žijem, mrak nám stále hrozí, blesk může švihnout nebes končinami a zapálit nám střechu nad hlavami: obdařit račte bytost onu drahou poklidným žitím, duše rovnováhou vždyť osud tragický se pouze snese, když v romaně neb novele tak čte se a vylíčen je Turgéněvem právě... Leč v skutečnosti? Milované hlavě raději přejem – vy to víte, bozi, podušku solidní z té dobré prosy a kočár pevný, jehož potah jistý, kočího nepijáka, obzor čistý a cesty rovné, silnice ty bílé, jenž běží klidně na daleké míle. 38

Kniha Na křižovatkách (in Macharovy spisy, svazek 26) (1927)
Autor Josef Svatopluk Machar