PASEKA.

Josef Svatopluk Machar

PASEKA.
V paměti leží ti obrazy měst, moří, krajinných divů – album to vděčně si uchováš, dokud dá Osud být živu. Jedenkrát vřadils tam paseku uprostřed zamlklých lesů: začátek září je, slunce plá v koberci rudého vřesu, modravý motýl ji přeletí, pták křikne v koruně stinné a loďstvo stříbrných oblaků nad hlavou pomalu plyne. Ve vřesu sedí a hovoří dva lidé stlumeným hlasem. Jakoby báli se porušit sen kraje pod zlatým jasem, jakoby zrak bohů žárlivých nechtěli v místo to svésti, v koberce vřesové paseky ke svému tichému štěstí – – Koutečku růžový v daleku, paseko v obrubě lesů, jako svůj obrázek nejkrasší v albu svém žitím tě nesu. 76