PŘI LUNY SVĚTLE MLČENLIVÉM.

Josef Svatopluk Machar

PŘI LUNY SVĚTLE MLČENLIVÉM.
Smával jsem se: Vida měsíc! mrtvola se batolící! Přítel milujících! Lže sic – ale kdepak milující! Teď, kdy zkusil jsem už taky, jak ta noc je vybájená, kdy on letí za oblaky jako koule vyhozená – Kdy se stříbrem lesknou luka, cesta brilanty se třpytí, v ruce tvé je měkká rujka, že bys věčnost chtěl tak jíti – teď už k chválám o měsíci usmívám se blahosklonně – inu, pravda, milující vědí, co je dobré pro ně – – – 79