A TO JE LÁSKA.
Mám rád tvé tělo. Vlastním žitím
díl každý pro mě žije v něm –
ty nejsi ty – a já to cítím:
tys životů těch souzvukem.
Rty žhavé, chvějící se šíje
i mramorová ramena,
bok, ňadra – vše svým žitím žije,
vším bouří krev tvá plamená.
A rád je mám, když tak se chvějí,
když po boji se chtějí vzdát
a když je líbám – nábožněji
kněz nejde obět vykonat.
I duši rád mám. Její snění
i nápady ty jiskřící,
starostné její zamlčení,
sny jasné, úsměv zářící.
A víš, kdy je mi nejmilejší?
Vždy v onen tmy a světel čas,
kdy v očích tvých si najde skrejši
a z přivřených se dívá řas
pohledem plaše vyzvídavým,
co bude se as nyní dít,
nač hodlám vrhnout se rtem žhavým,
co líbat a s čím zápolit –
97
a teď snad víš, proč s ňader, šíje
ty rty mé náhle odskočí,
proč na tu zvědavkyni lije
dešt polibků se do očí.
98