JARO.

Josef Svatopluk Machar

JARO.
Po modru nebes oblak zřídlý se žene k sněhům horských čel a větrní mlýn mává křídly, jak by jej popohnati chtěl. Pár vran se zmítá nad ornicí na roztřepených křídlech svých, a herka vleče po silnici vůz akrobatů venkovských. 105