ZAHRADA GETHSEMANSKÁ.

Josef Svatopluk Machar

ZAHRADA GETHSEMANSKÁ.
Jdou týdny klidně – náhle přijde chvíle, kdy ticho pouště rozloží se duší. Nad žlutou plání visí nebe bílé a němé horko vlaje prázdnou duší. A není stínu v celém kraji suchém a všecko je tak bezútěšně holé – sup holohlavý letí dusným vzduchem a zírá ostražitě po mrtvole. Už všecko kleslo na pochodu marném, nenávist, touhy, síle, vůle, přání. A písek žhne, a žlutavým tím parnem chtít probíjet se – není chuti ani. Je do minula všecko vypáleno, boj za něco, več neměls vlastně víry – čas stojí – nebe v bělo rozžhaveno – a žlutým hrobem zeje prostor šírý. 118