DUBNOVÝ DEN.

Josef Svatopluk Machar

Na tragické tělo tmavé Prahy svítí zase svěží jarní slunce. Světlý úsměv rozlívá se všude po věžích a rudých krovech domů po ulicích, náměstích a parcích – takhle padne v stařenčiny vrásky milé vzpomínání z dávných časů nebo čerstvá dobrá zpráva dneška – všecko zjasní, rozsvítí jí světla, babička se lehce pousmívá. Prý jsem černovidec, pesimista... Hle, jdu po ulicích, po náměstích, na věže se dívám, staré domy, na jiskřivé cestičky ty v parku – těší mě ten úsměv staré Prahy sám se umívám tak volně, lehce, ale přiznávám se, to je všecko, co mě těší při tom putování – zajde slunce, tragická ta Praha zasmuší se znovu – toť už osud.

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

279. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzim kokoty. (Emanuel z Čenkova)
  2. Květnová reverie. (Antonín Sova)
  3. Až na kraj města!... (Emanuel z Čenkova)
  4. Koncem února. (Josef Svatopluk Machar)
  5. III. TRPKÉ SLOKY. (Louis Křikava)
  6. ZE VZPOMÍNEK. (Karel Václav Rais)
  7. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  8. None (Antonín Sova)
  9. Ticho nedělní je všude znáti; ( H. Uden)
  10. Spící Praha. (Jaroslav Vrchlický)