DUBNOVÝ DEN.

Josef Svatopluk Machar

DUBNOVÝ DEN.
Na tragické tělo tmavé Prahy svítí zase svěží jarní slunce. Světlý úsměv rozlívá se všude po věžích a rudých krovech domů po ulicích, náměstích a parcích – takhle padne v stařenčiny vrásky milé vzpomínání z dávných časů nebo čerstvá dobrá zpráva dneška – všecko zjasní, rozsvítí jí světla, babička se lehce pousmívá. Prý jsem černovidec, pesimista... Hle, jdu po ulicích, po náměstích, na věže se dívám, staré domy, na jiskřivé cestičky ty v parku – těší mě ten úsměv staré Prahy sám se umívám tak volně, lehce, ale přiznávám se, to je všecko, co mě těší při tom putování – zajde slunce, tragická ta Praha zasmuší se znovu – toť už osud. 128

Kniha Na křižovatkách (in Macharovy spisy, svazek 26) (1927)
Autor Josef Svatopluk Machar