LÁSKA.

Josef Svatopluk Machar

LÁSKA.
Jak začne schnout a blednout v nemoci, pak zaškrť ji co nejrychleji, zde není léku, nelze pomoci, vždyť každá jeseň končí v beznaději. Stát nad ní, dívat se jí v truchlý zrak, s nevírou v její uzdravení – a hněvat se a vyčítat si pak a litovat – v tom věru smyslu není. Jen hrdlo stisknout, oči zatlačit a těžký kámen dáti na ni – pak do své osamělé jizby jít a složit hlavu do studených dlaní. 143