DO PAMÁTNÍKU.

DO PAMÁTNÍKU.
A láska musí býti vonná jak rozhýřené lípy květ, a sladce plynout musí ona jak pilných včelek zlatý med – A jako potůček být čistý, jenž v idyle si bublává, jak dítě nerozumná místy, jak ďábel vynalezavá – Vše rvát jak povodeň ta rmutná, jak plamen šlehat do výšky, jak podzim oddaná být, smutná, a skromná jak sen jeptišky – Pláč pod smíchem mít chtíc i nechtíc, brát ostny trnů s růžemi, krev pít a při tom duši šlechtíc ráj s peklem tvořit na zemi – Být plna slunné modré víry hrýzt duši skepsi úpornou, žít egoismem bez vší míry a s resignací pokornou – Mít jistotu a pochybnosti i skromnost plnou nároků, i žárlit, věřit s oddaností, mít ostych věrných otroků – 159 Když bláznivé ty protiklady a moudrosti ty zmuchlané tu všecky nejsou dohromady – pak je to vše – jen láska ne. 160