BALADA Z PŘEDMĚSTÍ.

Josef Svatopluk Machar

BALADA Z PŘEDMĚSTÍ.
Dva byli. A on měl ji rád jak už to není v obyčeji: svou hlavu chtěl by za ni dát – a také utít hlavu její. A ona tenká unylá, zrak modrý měla lesku mdlého, byla by krev mu vypila i nesmrtelnou duši jeho. Tu mezi nimi stín se kmit: on řve, že s chlapem byla kdesi, a ona řádí, že chce skrýt, že s cizí holkou zašel v lesy. Lokálka z všeho. Čtenáři ji přejdou unuděným zrakem: Ona se vkousla mu do tváří, on hruď jí prohnal zavěrákem. 161