K PROTESTU PROTI KONFISKACÍM A ZASTAVENÍ KOMUNISTICKÝCH NOVIN
„Spokojujeme se jen otázkou, proč pan J. S. Machar, jehož účast na tomto projevu by byl případ pro sebe, nepouštěl ,Rudé Právo‘ do kasáren, když byl generálním inspektorem čs. armády. Také on tenkrát zastavoval komunistický tisk. Hle, co je všechno možno vysvleknouti s uniformou!“
K. Z. Klíma, „Lidové Noviny“ 12. XI. 1928.
Viděl-li pan Klíma na oči obě,
Slyší-li ještě dnes na uši obě –
pak nechť si vzpomene, koukne a srovná:
tenkrát tak nebylo, jako dnes zrovna,
tenkrát šlo o vojsko a s vojskem o stát,
tenkrát se nemohlo přihlížet, postát –
byly to obzory hrozivé rudé
(kdo moh jen tušit, čím stát ten dnes bude!)
já tedy, jak tenkrát mou věcí bylo,
konal jsem poctivě to svoje dílo,
neškrtil, netrestal – jen přístup nedal,
co zatím v „Lidovkách“ vtip se jen zvedal,
pan Klíma a páni podobní jemu
robili žerty. No, zvyk jsem tak všemu,
že už jsem nesmál se, když je tak sili.
Pak jiné mocnosti mě vyléčili
z pojmů o čestnosti, pravdě a práci,
(těžce se nabydou, lehce se ztrácí),
já šel a díval se na frašku naši,
jak se vším hraje se, jak se lid plaší.
Pan Klíma tvrdí dnes s rozšafným gestem,
že komunismus je zkaženým těstem,
22
žvanění, bezzubých prý maškaráda –
proč tedy kousá v něj reakční vláda,
proč kousá do všeho? – řekněm to přímo –
však máte dokladů dost, pane Klímo,
jenom být upřímný, jak muži sluší
a slyšet poctivě na obě uši –
leč jedním jazykem mluvit. A zase
jsou jisté rozdíly ve věcech, v čase:
zavírat okna, či skla v nich drtit?
Blázna dát v kazajku anebo škrtit?
16. listopadu 1928.
23