PANU K. Z. KLÍMOVI ZA LIDOVÉ NOVINY 26. XI.
Chci darovat vám, pane Klímo,
zde prospěšných pár pravidel –
je na vás, aby nešla mimo
a abyste z nich něco měl.
Tož: ten svůj plurál majestátní
dál podržte – tím pyšným „my“
Franz Joseph mluvil v pose státní
a šmok vždy v sebevědomí.
Dál: Týdení své boty šijte
dle hradní míry – čas je zlý,
jsou konkurenti – však to víte –
a snadno by vás předběhli.
Dál: o mně mlčet z úcty chcete
prý k bývalému básnění –
nemlčte, jen si odlehčete,
to podporuje trávení.
A pak prý: z útrpnosti (vida!)
mlčíte o mém vojáctví –
zas mluvte! Lump jen napovídá,
muž čestný řekne, když co ví.
A ještě: odložte tu praksi,
jíž zdáte se mít v nátuře –
až příliš suvereně jaksi
řádíte v literatuře.
30
Tož: s Nerudou a Havlíčkem i
jak, na příklad, to myslíte?
že šli by cestami jen těmi,
po kterých vy dnes chodíte?
Že dle časových vašich kopyt
by šili boty nadšeně,
v nichž národ, moudrostí jsa opit,
by vyšlapoval blaženě?
Kdo zná je, ví, co psáno jimi,
a pokud bude státi světsvět,
se nesmí prsty břidilskými
nic na tom kroutit, vytáčet!
Tož konec: Nechte mrtvých pěvců,
tak renomé své uchraňte –
a když jste v cechu hradních ševců,
pak u svých kopyt zůstaňte!