PŘÍHODA Z ČASU TOHOTO
Hle, mistře (ovšem: „mistře!“) za posledních dnů
nic nezachvělo mnou jak verše vaše,
jež napsal jste o návštěvě té slavné,
vy víte, pana presidenta. Slzy vstouply
mi do očí! Jak tklivě pověděno!
A slzy radosti to byly, že svaz dávný
těch Vašich duší nerušeně trvá!
Vždyť kde kdo těžce nesl ochlazení
těch Vašich vztahů, v paměti přec máme
společné boje, jež jste kdysi vedli
za ozdravení naší české duše!
Oh, slavné boje! Inu, jsme dnes rádi,
že verše Vaše přinesly nám důkaz
o obnovené harmonii styků –
a, mistře drahý, když teď budete zas
častějším hostem pana presidenta – –
hle, nemoh byste vložit vlídné slůvko
přímluvy za mě – – jste teď mistře zase
persona grata – hlava republiky
už tolik dala národu a světu,
oceán věru dobroty té velké,
a já bych šťasten byl pro život celý,
jen jedna kapka kdyby ovlažila
mou bolest palčivou – hle, mistře drahý,
přímluva Vaše nyní mnoho zmůže,
82
pan president Vám jistě neodepře:
já potřebuji nutně dvacet tisíc –
tož přimluvte se – ať to třebas půjčka –