KAM?

Josef Svatopluk Machar

KAM?
Kam řítíme se? Věční bozi, kam? Lže, zklamání a všude nejistota, co velké bylo, je dnes holý klam, a cynismus nám čiší ze života. A nedovedem, nedovedem žít: od kořenů svých dějin oderváni jsme efemerky, kterým slunce svit jen k mátožnému stačí kolotání. 101 Vše zrazeno, čím duše žila kdys, ze všeho zbyly už jen fráze plané, tu opakují – v lících vážný rys – ty duše podlé, nízké, zaprodané. Mdlo, úzko z všeho. Nemůžem se vzpnout, ne hlavu vztyčit. Tušíme jen temně, že přijít musí velký dějin soud, buď napraví, neb shladí nás s té země.