POLITICKÉ MUDROSLOVÍ
Je moudré, když se jaksi mostem spojí
ty dnešky s duchem časů minulosti.
Toť tradice. Toť věc, jež uspokojí,
i obavy i stesk i pochybnosti.
104
Vše zvážit tak, by ve všem byla shoda.
Jen vůli mít – a všecko, všecičko jde.
Vlá někam vítr, někam teče voda,
leč rozšafník ví, kterak k cíli dojde.
Nic příliš. Nelámat. Jen nalomovat.
A stále kázat, neboť verba docent.
Při očistách vždy s ohledy se chovat,
tož provádět je na padesát procent.
A vůbec všecko takhle na polovic.
I cestou prostřední jít, cestou zlatou.
A licitovat, pozor dát vždy: Kdo víc?
Leč ty bít, kdož nám prosté mozky matou.
Bít pokrokově – já to říci mohu –
podkopem, plynem, zakoupeným perem.
Též se zdarem se střílí kolem rohu
i objednaným cizím revolverem.
Je ovčinec. Jsou z proroků dnes kněží.
Slov jejich olej jeden buď a silný.
A papež nálady má, jak dny běží,
leč on buď jeden, jenž jest neomylný.
A všichni umyjem si svorně ruce,
když odsouzen byl vyzývavý smělec. –
Ne, bratři, nebyla to revoluce,
to národ proved pouze kotrmelec.
A hned pak zhynul. Umřel. Už ho není.
Buď pokoj práchnivícím jeho kostem.
Měl děti. Strany. Čacké pokolení.
A ony právě spojují tím mostem,mostem
105
(jak poznamenal jsem to v prvé řádce)řádce),
dny dnešní s minulem. A věc se daří.
Zní aspoň jejich prvý příkaz v krátce,
že u nás jde to. Zveselenou tváří
pak dívají se na všelikou bídu,
na hlad, jenž kolem jde a klne zuře
a vykládají bláhovému lidu:
Jo, holečkové, jinde je snad hůře –
21. února 1932.