PRAŽSKÝ ROMAN
Tak prosím: otec patriot
těžce se o chléb rve dení,
čte Jiráska a Národní
v poctivém zanícení.
Života pýchou krom vlasti
je jeho syn: v něj skládá
naději svojí staroby,
až krev se vybouří mladá.
Syn studoval – tak všelijak –
teď posluchačům živě
vynáší Marxe, Lenina
při cigaretě, pivě.
Nečet jich, nezná jich, zdá se mu,
že je to hrdině modní,
je cynik, dluží se peníze
a žije tak den po dni.
Je dívka, chtivá novot všech,
sní o vášnivé lásce
při dením světle v obchodě,
pak v biu, na procházce.
Chce žít – ne dřít se pitomě,
jak vidí matku svoji,
177
tak, jak to v známých romanech
pro „paní a dívky“ stojí.
Teď popsat ještě přátele,
případně přítelkyně,
pak život otce vlastence
a matky podruhyně,
ovzduší v drobných hospodách,
v konfekci, biu, ruch v městě,
západy, noci, chůze dvou
po osamělé cestě –
to však už není mou úlohou,
romanopisec ať ráčí –
dávám zde látku tu nezištně,
na tlustou knihu mu stačí.