VŠECKO SE OPAKUJE...
V dnech mladosti z nás mnohý zaujatý
byl celou duší pro soc. demokraty,
bezprávní byli, dále viděli
jsme živel pokroku v nich, příteli.
No, přišel čas a přines vyplnění
jich snů a tužeb, stesků více není,
po apoštolech přišli církevníci,
těm byli k smíchu všichni mučeníci –
moc mají, vládnou a ty hlavy jich
si blahobytní v formách buržoustských.
A člověk vida tento proces lidský
řek sobě: Ano, tak to chodí vždycky –
dějiny, národ, složky mění sese,
jak v polích vrstvy přeorají se.
Dnes je to úsměv shovívavý jistý,
s nímž na mláď planoucí pro komunisty
se člověk, stoje stranou všeho, sám,
se dívá jako k směšným dětským hrám.
199
Čte výlevy jich nebojácné vzdorné,
čte verše jejich zlé a světoborné,
čte věšteb jejich slova zuřivá –
a při všem se jen tiše usmívá!
Vždyť přijde čas, jenž zraky jejich promne,
sny rozfouká jim hrozné, přeohromné
a z dnešních apoštolů-mučeníků
vyrostou řady tlustých církevníků,
zmoudřelí diváci pak budou zřít
své hrdiny, jak my kdys, buržoustit.