SCHULZE A MÜLLER.
(1813.)
Schulze:
Zdař bratře! Kam jdou kroky tvoje?
Müller:
Do Vratislavi. Rodná zem
zve děti do svatého boje,
chci pod jejím stát praporem.
Schulze:
Mě též Vlast vede z kanceláře,
neb prosbou káže její řeč,
už ne brk v nitro kalamáře,
však v prsa Franků nořit meč.
Müller:
Kdo neposlech by Vlasti Matky?
Jsem učitelem. V školní síň
mi zapadl hlas její sladký:
Buď osvoboď mě nebo zhyň!
Schulze:
O svatá matko Germanie,
187
ty zloupená a zdeptaná,
jak krvácí tvá bílá šíje
pod hrubou nohou tyrana!
Müller:
Svůj domov vidět zotročený
a dýchat chtít? Sen bláhový!
Má život jenom tehdy ceny,
když Vlast netísní okovy.
Schulze:
Jak francký despot bije zlostně
líc její svatou bičem svým!
Jak bídu její nelítostně
pošklebkem stíhá výsměšným!
Müller:
O Germanie, tvoji syni
do posledního musí vstát,
na štít tě zdvihnout, vítězkyni,
tě krví vrahů omývat!
Schulze:
Prus musí povstat s Rakušanem
a Šváb a Sasík s Bavorem –
ó Germanie, všichni stanem
pod svatým tvojím praporem!
188
Oba:
O Bože; slyš! My přisaháme
a svatou přísahu tu vem:
My krev i život v oběť dáme,
by volnou byla Vlast a zem!
189