Nu, renta stoupla – Tušil jsem to, tušil,
a v čas ji koupil. Víte, tohle Prusko –
nechápu prostě jeho politiku.
Toť jasno přece: žilo z tuku tradic
velkého Frice – neslyšelo, hlušec,
že v Evropě prim hrá teď Napoleon.
No, zdrceno je slavně. Svět by žasl,
leč rány franckých pěstí se mu staly
už něčím všedním. Schvaluji to plně,
že císař zabral Lübeck – máme přístup
k baltickým vodám. Bremy, Hamburg máme,
jen takto možno zatít řádně žílu
anglickým kupcům. Víte, mezi námi:
nesdílím nijak kritických těch obav,
jež tu a tam se slyší po Francii.
Prý tyhle války vysilují zemi!
Daň krve prý je hrozná! Pane, k smíchu!
Mír shnilý stojí víc – to za Bourbonů
jsme viděli přec všichni stejně jasně.
A válka – to je bouřka v dusném parnu.
Vzduch vyčistí, jí všecko osvěží se.
Jen uvažte: hle, průmysl náš kvete,
továrny naše mají stále práci,
je uniforem třeba, zbraní, prachu,
je zásob třeba – řekl bych, že válka
je digitalis, která povzbuzuje
krev k rychlým tempům. Mám teď objednávky
na sukna uniforem, spousta práce,
jak možno tedy mluvit proti válce?
A kdyby ještě žádala si daní!
Leč vojska naše žijí z kontribucí
a s každým mírem miliony přijdou
válečných náhrad pěkně do Francie.
Já žiji, dělnictvo mé, vůbec všudy
se cítí vliv ten. Nemluvě už o tom,
že vlast též vzrůstá, máme nově země,
jež odvádí nám jednak pěkné daně
a jednak odbytu jsou kontingentem
tovarů našich. Dlužno též se zmínit
i o slávě, v níž Francie se skvěje,
věc veliká to – Svatá pravda. Sláva,
toť statek národní, jejž ukládáme
do listů dějin. Potomkové naši
závidět budou nám to účastenství
velikých lidí a té velké doby.