Což nestačí jim, že jsou současníky
velkého muže, jaký za staletí
se jednou zrodí? Mohou pozorovat
fenomen vzácný, který blesky ducha
svět překvapuje, zahřívá a sílí –
a křičí: tyran! Páni Francouzové,
jimž stal se plodným květem Revoluce,
i páni Němci, kterým dovoluje
po lidsku dýchat. – Ale tak je vždycky:
loď vichrem hnána řítila se hrůzně
k skaliskům dravým – on sed ku kormidlu
a k radosti všem cestujícím zahnul
a řídí plavbu další, těžká práce
a nebezpečná, neboť elementy
jsou plny vzdoru. Nyní přišli ševci
a bradýři a psovodové z ulic
a sedat chtějí k němu ku kormidlu,
směr posuzují, loď mu chtějí vésti –
co mohl víc než pohrozit jim pěstí,
jíž živly zmohl? Proto tyran, tyran,
kde děkovat by měli za pořádek,
z jehožto půdy umění zkvést může,
to jediné, jež lidstvo nebi blíží.