GOETHE

Josef Svatopluk Machar

GOETHE (1809)
Což nestačí jim, že jsou současníky velkého muže, jaký za staletí se jednou zrodí? Mohou pozorovat fenomen vzácný, který blesky ducha svět překvapuje, zahřívá a sílí – a křičí: tyran! Páni Francouzové, jimž stal se plodným květem Revoluce, i páni Němci, kterým dovoluje po lidsku dýchat. – Ale tak je vždycky: loď vichrem hnána řítila se hrůzně k skaliskům dravým – on sed ku kormidlu a k radosti všem cestujícím zahnul a řídí plavbu další, těžká práce a nebezpečná, neboť elementy jsou plny vzdoru. Nyní přišli ševci a bradýři a psovodové z ulic a sedat chtějí k němu ku kormidlu, směr posuzují, loď mu chtějí vésti – co mohl víc než pohrozit jim pěstí, jíž živly zmohl? Proto tyran, tyran, kde děkovat by měli za pořádek, z jehožto půdy umění zkvést může, to jediné, jež lidstvo nebi blíží. 100